Říct si v hlavě, že jsem vděčná za to, co všechno v životě mám, to mi jde.... ale dneska to šlo ze srdce a mohlo za to zdánlivě obyčejné tričko. Stála jsem opřená o stůl v kuchyni a procházela stránky krásného inspirativního stvoření - Vendulky Kociánové. Triko jsem měla položené na židli a čekalo, až do něj vklouznu.... po chvíli jsem ho vzala do rukou a ucítila jsem vůni aviváže.... a najednou se to stalo.... projela mnou vlna spontánní vděčnosti za to, že ho můžu mít.... vyprané, voňavé, z jemné pružné bavlny, v na tělo padnoucí velikost, s rukávy dlouhými kousek za zápěstí, tak jak to mám ráda, a v krásné fialovorůžové barvě, která mě rozzářila. Hned jsem věděla, že si k němu vezmu svoje oblíbené náušnice v podobě malých lapačů snů, které k tomu barevně sednou jak zadnice na hrnec ;-)