Říct si v hlavě, že jsem vděčná za to, co všechno v životě mám, to mi jde....

ale dneska to šlo ze srdce a mohlo za to zdánlivě obyčejné tričko.

Stála jsem opřená o stůl v kuchyni a procházela stránky krásného inspirativního stvoření - Vendulky Kociánové.

Triko jsem měla položené na židli a čekalo, až do něj vklouznu....

po chvíli jsem ho vzala do rukou a ucítila jsem vůni aviváže.... a najednou se to stalo....

projela mnou vlna spontánní vděčnosti za to, že ho můžu mít....

vyprané, voňavé, z jemné pružné bavlny, v na tělo padnoucí velikost, s rukávy dlouhými kousek za zápěstí,

tak jak to mám ráda, a v krásné fialovorůžové barvě, která mě rozzářila.

Hned jsem věděla, že si k němu vezmu svoje oblíbené náušnice v podobě malých lapačů snů, které k tomu barevně sednou jak zadnice na hrnec ;-)